Jak se chovat bezpečně na internetu aneb antivirus všechno nezachrání

A vlastně to ani vědět nemusíme.

K bezpečnému používání automobilu také nepotřebujeme znát princip vstřikování paliva nebo konstrukci převodovky. Potřebujeme však vědět, že se před odbočením díváme do zrcátka a před vystoupením z auta uprostřed silnice je dobré se alespoň rozhlédnout.

S internetem je to do značné míry podobné.

Můžeme mít aktualizovaný operační systém, antivirus, firewall a všechna možná technická zabezpečení. Pokud však na požádání nadiktujeme cizímu člověku ověřovací kód z banky, technika už toho příliš nezachrání.

Bezpečnost na internetu tedy není jen otázkou technologií. Ve značné míře je také souborem docela obyčejných návyků.

Než klikneme, máme ještě jednu možnost

Kliknout na odkaz trvá zlomek sekundy.

A právě proto jsou odkazy tak oblíbenou součástí podvodných e-mailů, SMS a zpráv na sociálních sítích.

Balík se nepodařilo doručit. Banka zaznamenala podezřelou transakci. Kamarád nám poslal zajímavé video. Vyhráli jsme soutěž, do které si sice nevzpomínáme, že bychom se přihlásili, ale člověk přece nemůže mít v hlavě všechno.

Společným znakem bývá snaha dostat nás někam, kam bychom sami od sebe nešli.

Pokud je navíc zpráva doplněna informací, že musíme jednat okamžitě, je vhodné udělat přesný opak.

Zastavit se.

Pokud banka skutečně řeší problém s naším účtem, můžeme její internetové bankovnictví otevřít sami. Pokud čekáme zásilku, můžeme její stav ověřit přímo na stránkách dopravce.

Odkaz, který nám někdo poslal, není jedinou cestou k informaci.

Kolik toho o sobě potřebujeme zveřejnit?

Jméno, telefonní číslo, datum narození, fotografie z dovolené, zaměstnavatel, jména dětí, informace o tom, kde právě jsme nebo že následující dva týdny doma rozhodně nebudeme.

Každá z těchto informací může samostatně působit naprosto nevinně.

Problém nastává ve chvíli, kdy je začneme skládat dohromady.

Sociální sítě, veřejné registry a nejrůznější internetové služby dokáží vytvořit poměrně podrobný obraz člověka, aniž by bylo nutné cokoliv složitě „hackovat“.

Neznamená to samozřejmě, že máme internet používat anonymně, přestat zveřejňovat fotografie a své datum narození považovat za státní tajemství.

Je však dobré čas od času přemýšlet nad tím, zda konkrétní informaci skutečně potřebujeme zveřejnit a kdo ji může vidět.

To, že je informace na internetu snadno dostupná, ještě neznamená, že tam být musí.

Jedno heslo vládne všem. Bohužel i útočníkovi

Zapamatovat si jiné heslo pro každý internetový účet není zrovna příjemná představa.

Použít jedno dobré heslo všude proto na první pohled vypadá jako docela rozumný kompromis.

Do okamžiku, než z jedné ze služeb unikne databáze uživatelů.

Útočník pak nemusí složitě hádat heslo k našemu e-mailu, sociální síti nebo jiné službě. Může jednoduše vyzkoušet kombinaci, kterou získal někde úplně jinde.

Z tohoto důvodu má smysl používat pro důležité služby různá hesla a tam, kde je to možné, také vícefaktorové ověření.

Nemusíme si přitom pamatovat dvacet náhodných řetězců znaků. Od toho existují správci hesel, kteří tuto nepříliš zábavnou práci zvládnou podstatně lépe než papírek nalepený na monitoru.

Hezký web může být pořád podvodný web

Vzhled internetové stránky už dnes není příliš spolehlivým měřítkem její důvěryhodnosti.

Logo banky lze zkopírovat. Stejně tak fotografie, texty nebo kompletní vzhled stránky.

Falešný přihlašovací formulář proto může vypadat prakticky stejně jako formulář skutečný.

Zajímavější než samotná grafika je internetová adresa a především způsob, jakým jsme se na stránku dostali.

Pokud nás na přihlášení do banky přivedl odkaz v nečekané SMS, nemusíme zkoumat každý pixel stránky a rozhodovat, zda je logo o dva odstíny modřejší než obvykle.

Můžeme stránku zavřít a banku otevřít sami.

Je to jednodušší a podstatně spolehlivější.

Veřejná Wi-Fi není automaticky veřejný nepřítel

Kolem veřejných Wi-Fi sítí vznikla během let řada poněkud katastrofických představ.

Moderní internetová komunikace je ve velké míře šifrovaná a samotné připojení k Wi-Fi v hotelu nebo kavárně automaticky neznamená, že člověk u vedlejšího stolu právě sleduje obsah našeho internetového bankovnictví.

Přesto je určitá míra opatrnosti na místě.

Problém může představovat například falešná síť vytvořená tak, aby svým názvem připomínala oficiální Wi-Fi hotelu, letiště nebo restaurace. U neznámých sítí proto není příliš rozumné bezmyšlenkovitě potvrzovat bezpečnostní varování, instalovat nabízené certifikáty nebo zadávat citlivé údaje do stránek, jejichž původ si nejsme schopni ověřit.

Pokud máme možnost použít vlastní mobilní připojení, může být u citlivějších operací jednodušší právě tato cesta.

Internet nezapomíná. Nebo alespoň ne příliš ochotně

Smazat fotografii nebo příspěvek ze sociální sítě trvá několik sekund.

To však ještě nemusí znamenat, že informace skutečně zmizela.

Někdo si mohl vytvořit kopii, fotografii sdílet, stránku archivovat nebo jednoduše pořídit snímek obrazovky.

Je tedy rozumnější přemýšlet před zveřejněním než spoléhat na možnost pozdějšího odstranění.

Oblíbené pravidlo říká, že bychom na internet neměli dávat nic, co bychom nechtěli vidět na titulní straně novin.

Možná je trochu přehnané.

Jako jednoduchá kontrolní otázka před stisknutím tlačítka „Publikovat“ však nefunguje vůbec špatně.

Výhodná nabídka je výhodná především tehdy, pokud je skutečná

Rychlé zbohatnutí, fantastická investiční příležitost, telefon za polovinu běžné ceny nebo nečekaná výhra mají společnou jednu velmi příjemnou vlastnost.

Chceme, aby byly pravdivé.

A právě proto jsme ochotni některé varovné signály přehlédnout.

Není třeba automaticky považovat každou slevu nebo investiční nabídku za podvod. Pokud však něco výrazně vybočuje z běžné reality, několik minut ověřování je docela přiměřená cena za možnost ušetřit nebo vydělat tisíce korun.

Pokud nám navíc někdo tvrdí, že nabídka zmizí právě za sedm minut, můžeme si těch sedm minut klidně vzít na rozmyšlenou.

Občas se podívejme také na to, co se skutečně děje

Ani při veškeré opatrnosti nelze vyloučit, že se někdo dostane k našemu účtu nebo platebním údajům.

Proto má smysl čas od času kontrolovat pohyby na bankovním účtu, upozornění na přihlášení nebo zařízení připojená k důležitým službám.

Neznámá platba za několik stokorun může být obyčejné předplatné, na které jsme zapomněli.

Může však být také prvním signálem, že naše platební údaje používá někdo další.

Čím dříve podobnou situaci zjistíme, tím snazší bývá její řešení.

Bezpečnost není jednorázové nastavení

Bylo by příjemné nainstalovat správný antivirus, zapnout několik bezpečnostních voleb a tím považovat otázku internetové bezpečnosti na několik let za vyřešenou.

Bohužel to tak úplně nefunguje.

Technologie se mění, způsoby podvodů také, ale jejich základ zůstává překvapivě podobný. Někdo potřebuje, abychom klikli, něco nainstalovali, poskytli informaci, poslali peníze nebo potvrdili operaci.

A právě proto nemusíme být odborníky na počítačovou bezpečnost, abychom značnou část rizik dokázali omezit.

Stačí několik poměrně obyčejných návyků: nepoužívat jedno heslo úplně všude, důležité operace ověřovat, nepředávat bezpečnostní kódy a hlavně si ponechat několik sekund na rozmyšlenou ve chvíli, kdy nás někdo přesvědčuje, že je rozhodně nemáme.

Antivirus je bezpochyby užitečná věc.

Tlačítko „Zpět“ občas také.