Jak poznat, že je web zastaralý?

„Ten web už je starý, měli bychom udělat nový.“

Možná ano.

Ale samotné datum vzniku není příliš dobrý důvod.

Web není mobilní telefon, který musíme po několika letech vyměnit jen proto, že výrobce představil nový model. Pokud osm let starý web rychle funguje, je bezpečný, dobře se používá na telefonu, obsahuje aktuální informace a přivádí firmě zákazníky, jeho rodný list nás nemusí příliš trápit.

Naopak web spuštěný před dvěma lety může být zastaralý už dnes.

Stáří webu se totiž nepozná podle roku v patičce. Pozná se podle toho, jak dobře ještě zvládá svou práci.

První varování často přijde z telefonu

Web otevřete na počítači a všechno vypadá docela dobře.

Pak vezmete telefon.

Text je malý. Menu se špatně ovládá. Některé prvky přetékají mimo obrazovku. Tlačítka jsou nalepená na sobě. Formulář vyžaduje neustálé přibližování a obrázek přes polovinu stránky se načítá tak dlouho, že člověk začne přemýšlet o smyslu života.

To už není kosmetický problém.

Mobilní zařízení jsou běžným způsobem používání webu. Firemní stránka, která funguje dobře pouze na velkém monitoru, ignoruje podstatnou část svých návštěvníků.

A nestačí, že se web na telefon nějak vejde.

Dobrý mobilní web se musí dát pohodlně číst, ovládat a používat.

Web vypadá jako z roku 2012. Je to problém?

Může být. Ale trochu jinak, než se zdá.

Grafické trendy se mění a není nutné je všechny následovat. Web nemusí každý druhý rok měnit barvy, zaoblení tlačítek a velikost nadpisů jen proto, že je právě něco v módě.

Problém nastává ve chvíli, kdy vzhled začne ovlivňovat důvěryhodnost.

Představte si, že hledáte firmu, které chcete svěřit zakázku za sto tisíc korun. Její web má malé rozmazané fotografie, pět různých druhů písma, blikající banner a v aktualitách poslední příspěvek:

Veselé Vánoce 2018.

Možná je firma výborná.

Web ale právě vyslal trochu jiný signál:

Je tady ještě někdo?

Vzhled není všechno. Je však součástí prvního dojmu a u neznámé firmy také součástí důvěry.

Ještě horší než starý design je starý obsah

Firma se za deset let změnila.

Web často ne.

Přibyly služby, některé naopak skončily. Firma působí v jiných regionech, změnila tým, používá nové technologie, má nové realizace a možná také úplně jiný typ zákazníků.

Na webu ale pořád nabízí to, co nabízela při jeho spuštění.

To je mnohem vážnější forma zastaralosti než odstín tlačítka.

Typické signály jsou například:

• služby, které už firma neposkytuje,
• chybějící nové služby,
• neplatné ceny,
• staré kontakty nebo zaměstnanci,
• několik let neaktualizované reference,
• fotografie dávno nepoužívaných produktů,
• odkazy na neexistující stránky,
• aktuality, které skončily před několika lety.

Web potom není obrazem současné firmy.

Je její archivní fotografií.

Když se webu bojíte dotknout

Docela dobrý test zastaralosti je jednoduchý:

Jak složité je změnit na webu obyčejnou informaci?

Pokud kvůli úpravě telefonního čísla musíte hledat člověka, který web před deseti lety vytvořil, může být něco špatně.

Stejně pokud se všichni bojí provést aktualizaci, protože „minule se potom rozsypala homepage“.

Web má firmě sloužit.

Pokud se každá běžná změna stává malým technologickým dobrodružstvím, je dobré zjistit proč.

Nemusí to automaticky znamenat kompletní přestavbu. Někdy stačí aktualizovat redakční systém, opravit šablony nebo změnit způsob správy obsahu.

Jindy ale zjistíme, že pod povrchem drží celý web pohromadě hlavně silou vůle a několika pluginy, jejichž autoři zmizeli z internetu v roce 2017.

A tam už bývá prostor k zamyšlení.

Technologie, které nikdo neaktualizuje, nejsou nostalgie

U vzhledu můžeme mít rádi retro.

U bezpečnosti už je to horší.

Web může používat zastaralý redakční systém, starou verzi frameworku, neudržované pluginy nebo knihovny s veřejně známými bezpečnostními problémy.

A přesto může na obrazovce vypadat úplně normálně.

Technologické stáří tedy návštěvník často vůbec nepozná.

Pro provozovatele je ale důležité vědět:

• je systém stále podporovaný?
• dostává bezpečnostní aktualizace?
• lze bezpečně aktualizovat jeho komponenty?
• funguje na současném serverovém prostředí?
• nejsou na webu roky opuštěné pluginy?
• existuje někdo, kdo se o něj skutečně stará?

Web, který nelze bezpečně aktualizovat, má problém, i kdyby jeho grafika včera vyhrála soutěž krásy.

„Hlavně na nic nesahejte, ono to funguje“

Tahle věta je překvapivě užitečný diagnostický nástroj.

Pokud web funguje pouze pod podmínkou, že se nebude aktualizovat server, PHP, databáze, redakční systém ani žádný plugin, není stabilní.

Jen zatím nespadl.

Rozumně udržovaný web by měl být možné průběžně aktualizovat, zálohovat a obnovit bez archeologického výzkumu původního zdrojového kódu.

Technický dluh přitom nemusí být důvodem k okamžitému vyhození celého webu.

Je ale dobré o něm vědět dřív, než o jeho existenci rozhodne první vážnější problém.

Web je pomalý a všichni si na to zvykli

Majitel webu ho zná.

Ví, kam kliknout. Ví, že se stránka s realizacemi načítá trochu déle. Ví, že na telefonu musí menu otevřít dvakrát.

Návštěvník nic z toho neví.

A hlavně nemá důvod být trpělivý.

Pomalost může způsobovat obrovský obrázek, špatný hosting, desítky externích skriptů, zastaralá šablona, nevhodně nastavená databáze nebo kombinace všeho dohromady.

Ne každý pomalý web potřebuje kompletní redesign.

Ale web, jehož technické základy už brání rozumnému zrychlení, může být na konci své praktické životnosti.

Na webu se už nedá nic dalšího rozumně přidat

Před osmi lety stačila firmě prezentace.

Dnes potřebuje katalog, objednávky, klientskou sekci, napojení na CRM, online rezervace nebo propojení s interním systémem.

A každá nová funkce se do původního webu přidává stále obtížněji.

To je další forma zastaralosti.

Ne proto, že by původní web byl špatně vytvořený. Jen byl navržen pro jiné požadavky.

Je to podobné jako s malou provozovnou. Může být perfektně postavená, ale když se firma ztrojnásobí, další sklad už někdy není kam přistavět.

V určitém okamžiku může být levnější a bezpečnější vytvořit nový technický základ než donekonečna rozšiřovat něco, co pro dnešní účel nikdy nebylo navrženo.

Zákazník na webu nenajde to, co dnes očekává

Změnily se také návyky lidí.

Návštěvník očekává, že na telefonu snadno najde telefonní číslo, adresu otevře v mapě, formulář nebude vyžadovat patnáct polí a důležité informace nebude lovit ve třetí úrovni menu.

Pokud prodáváte produkty, očekávání jsou ještě vyšší.

Dostupnost, cena, doprava, způsob platby nebo stav objednávky už nejsou příjemným bonusem.

U některých služeb lidé očekávají možnost rezervace termínu. Jinde chtějí poslat fotografie nebo dokumenty. U dalšího typu firmy potřebují především rychle zjistit, zda vůbec působí v jejich regionu.

Web může technicky fungovat naprosto bezchybně a přesto už neodpovídat způsobu, jakým jej zákazníci potřebují používat.

Firma už vypadá jinak než její web

Tohle bývá zajímavý okamžik.

Firma má nové prostory, moderní auta, kvalitní realizace, profesionální techniku a za sebou patnáct let práce.

Pak člověk otevře její web.

A má pocit, že právě navštívil úplně jinou společnost.

Web je součástí identity firmy. U mnoha zákazníků je dokonce prvním místem, kde ji uvidí.

Pokud skutečná firma působí výrazně lépe než její web, web už jí nepomáhá.

Začíná ji brzdit.

A to může být velmi dobrý důvod ke změně, i když technicky pořád „funguje“.

Ne každá chyba znamená nový web

Tady je dobré zabrzdit.

Zjistili jsme, že homepage je nepřehledná?

Můžeme upravit homepage.

Web má zastaralé fotografie?

Vyměníme fotografie.

Kontaktní formulář má dvanáct zbytečných polí?

Zjednodušíme formulář.

Web je pomalý kvůli několika obrovským obrázkům?

Opravíme obrázky.

Kompletní redesign není univerzální lék na každý problém.

Pokud je technický základ zdravý a web jde rozumně rozvíjet, může být mnohem efektivnější opravit konkrétní slabá místa.

Nový web dává smysl ve chvíli, kdy se problémy začnou skládat dohromady nebo současné řešení už změny výrazně omezuje.

Malý test: je váš web opravdu zastaralý?

Zkuste si ho na chvíli prohlédnout jako někdo, kdo vaši firmu nezná.

Otevřete jej na telefonu.
Dá se pohodlně používat bez zvětšování a hledání?

Podívejte se na první obrazovku homepage.
Je během několika sekund jasné, co firma nabízí?

Projít služby.
Odpovídají tomu, co skutečně děláte dnes?

Zkontrolujte kontakty, ceny, lidi a reference.
Jsou aktuální?

Zkuste odeslat formulář.
Funguje? A dorazí opravdu někomu?

Podívejte se na rychlost.
Nečeká návštěvník zbytečně na obrovské obrázky a skripty?

Zeptejte se správce na aktualizace.
Je systém podporovaný a pravidelně aktualizovaný?

Představte si další dva roky firmy.
Dokáže web růst spolu s ní?

Pokud většina odpovědí zní ano, možná žádný nový web nepotřebujete.

A to je vlastně dobrá zpráva.

Kdy už nový web opravdu začíná dávat smysl

Jedna drobnost obvykle nestačí.

Varovné je spíš jejich spojení.

Web se špatně používá na mobilu. Technologie jsou obtížně aktualizovatelné. Obsah neodpovídá současné firmě. Přidávání nových funkcí je stále dražší. Správa je komplikovaná. Výkon je špatný a každá oprava rozbije něco jiného.

V takové chvíli už další série záplat nemusí být nejlevnější řešení.

Nový web ale není cílem. Je pouze jednou z možností, jak odstranit problémy toho současného.

Takže kolik let má web vydržet?

Na to neexistuje datum spotřeby.

Tři roky? Pět? Osm? Deset?

Všechna tato čísla mohou být správně a zároveň úplně špatně.

Dobře navržený web, o který se někdo průběžně stará, může fungovat řadu let. Během života projde aktualizacemi, dostane nový obsah, některé části se upraví a technologie se postupně modernizují.

Web totiž nemusí zestárnout jen proto, že plyne čas.

Často zestárne proto, že se o něj několik let nikdo nestará.

A možná je proto lepší než otázka:

„Jak starý je náš web?“

položit jinou:

„Odpovídá ještě tomu, co dnes potřebuje naše firma a její zákazníci?“

Pokud ano, datum výroby klidně nechte spát.

Pokud ne, má smysl zjistit proč.